Základem systolických systémů je systolické pole, tedy ona zmiňovaná síť procesorů. Její spojení je obvodová realizace výpočtu algorimu, proto není nutné systolickou síť řídit nějakým programem.
Vlastnosti systolických struktur
- mřížkové struktury spec. procesních prvků, zpracování dat ve více (nejčastěji 1-2) dimenzích
- na rozdíl od řetězeného zpracování, strukturou proudí vstupní data i mezivýsledky
- data mohou proudit několika směry a různými rychlostmi
- buňky jsou jen jednoho nebo nejvýš několika málo typů
- kombinace intenzivní lokální komunikace a výpočtů
- provádění operací rytmickým, inkrementálním,buňkovým a opakovaným způsobem
- mohou fungovat jako koprocesor (back-end) k hostiteli;vysoké požadavky na I/O → paměťový subsystém mezi buňkami.
systlické pole
Systolický prvek:
- jednoúčelová buňka se zadrátovanými funkcemi
- jednotka dekódování instrukcí+ procesní jednotka
- kompletní procesor
Systolické buňky a topologie
Jednoúčelová systolická pole: Zadrátované systolické prvky ušité na míru specifické aplikaci. Desítky nebo stovky buněk se mohou vejít na jeden čip.
Univerzální systolická pole: Mohou se adaptovat na řadu aplikací programováním nebo rekonfigurací.
Programovatelná systolická pole: Buď propojení polí nebo každá procesní jednotka je programovatelná.
Využití systolických polí
- dříve pro matematické operace
- pro třízení
- pro prvotní zpracování obrazové informace, při činnosti rozpoznávání obrazu
- rozpoznávání řeči
- Maticová aritmetika
- operace s relačními databázemi
- manipulace s datovými strukturami
- manipulace s řetězy znaků